Davidova poutní píseň.
Nemám, Hospodine, srdce naduté, povýšeným zrakem nerozhlížím se.
Do ničeho přehnaného se nepouštím, do ničeho, co je nad mé možnosti.
Což nejsem spokojený a poklidný, jako když matka své dítě nakojí?
Právě nakojenému se podobá ve mně duše má.
V Hospodina, Izraeli, skládej naději jak nyní, tak i navěky!”
Žalm 131,1-3
